Temnota a Světlo - TaS-5.kapitola - Smrt Harryho Pottera

„Jdu ven, čekejte mě večer!“ řekl Harry své adoptivní rodině, když ráno odcházel a zmizel znovu do parku, ale k jeho údivu tam Alex nebyla. Neváhal tedy a šel k nim domů, kde zazvonil a čekal až se někdo uráčí mu otevřít.
„Harry! Ahoj, jsem ráda, že jsi nás zase navštívil! Zajdeš na snídani, nebo jsi tu jen kvůli rodovým záležitostem?“ vypálila na něj Pamela mile a pustila jej na pozemek jejich domu.
„Vlastně jen kvůli těm záležitostem, ale nechci vás otravovat! Klidně přijdu později!“ opáčil Harry.
„To je v pořádku… ale musíš se smířit s tím, že Alex ještě spí! To víš, včera byla na nějaké párty na Kubě a vrátila se až hodně pozdě! Dnes bude skoro nepoužitelná, ale na tebe si jistě udělá čas!“ říkala Pamela, když šli ke vchodovým dveřím vedoucím do vilky, kde bydlela tato větev rodu Angelů.
„Já tady skutečně nemusím být, paní Angelová! Zajdu zítra!“ namítla Harry.
„Říkej mi Pam, Harry! A musíš tady být… Arnie bude mít brzy hotový ten lektvar, což se nám velice hodí!“ prohlásila Pam s úsměvem a usadila ho ke stolu a naservírovala mu kakao a koláč.
„To jsem pekla sama, tak si dej!“ vyzvala Pam Harryho, který, aby neurazil, spořádal jeden kus koláče a musel hospodyňku pochválit.
„Jsi příliš laskavý, Harry! Nechceš zajít s Artiem ven? Může ti spoustu věcí ukázat!“ navrhla Pam, protože její syn se právě mírně nudil ve svém pokoji.
„To bude super!“ souhlasil nadšeně Harry a když chlapec seběhl na žádost Pamely dolů, tak spolu nadšeně vyrazili na obrovskou zahradu, kde mu Artie vysvětlil a ukázal jak zviditelňovat a zneviditelňovat křídla, která měli Angelové bílá (skvělý kontrast k jejich tmavé pleti a vlasům), zatímco Devilové se pyšnili křídly černými (taktéž výsměch jejich bílé pleti a vlasům).
„Už se těším na křídla!“ povzdechl si Harry když s Artiem leželi pod košatým stromem a povídali si navzájem o svých dobrodružstvích a dětství (Artiemu bylo sice teprve jedenáct, ale zážitků měl dost… hlavně od své sestry).
„No nazdar, Angele! Co ty tady děláš?!“ otázala se Harryho Alex, když k nim přišla a přes oči měla sluneční brýle, protože je měla šíleně napuchlé.
„A co ty?! Nemáš se léčit ze včerejší kalby?“ odsekl Harry a pustil ji mezi sebe a Artieho.
„Je mi líto, že jsem tě sebou nemohla táhnout jako ocásek, Angelíčku, ale stejně neumíš tancovat a mezi rodilými kubánci by tě mohl čekat lehký šok!“ namítla Alex.
„Asi si budu muset zvyknout na to, že ze mě bude Angel la Devil, co?“
„Jo, ale do konce prázdnin ti to tak ani nepřijde!“
„Si jo… jaks myslela ten šok?“ zajímal se Harry.
„Viděls Hříšný tanec 2, nebo aspoň jedničku?“ opáčila Alex.
„Ne… to je nějakej mudlovskej film?“
„Jo… tam se tancuje tak, jak u nás normálně… u nás sice míň sexisticky, ale je to hodně podobný! Pro někoho kdo se v tom nevyzná, je to jen zmítání se v rytmu, ale je to něco víc… ale to vysvětlování je nadlouho! Teď se raději pochlub, jak bys chtěl nechat Harryho umřít!“ vyzvala Harryho Alex (zatím mu nebudeme říkat Angel… to přijde, až se změní).
„Důstojně a v boji! Po boku Fénixova řádu!“ řekl rozhodně Harry.
„Považuju to za dobrej nápad, i když nevím, kde se k nim chceš přidat… o žádnejch bitvách v tomhle týdnu nemáme zprávy.“
„A co třeba je někam nalákat?“ navrhl Harry.
„Ne… dřív ti to překazí Fénixové… a co teprv, když Albus o tom neví! Uškrtí tě a pak i mě… ví, že na tebe mám špatnej vliv!“ zamítla jeho nápad Alex.
„V tom případě mám pro vás dobrou zprávu!“ prohlásil nadšeně Arnie, který tam právě přišel a v ruce nesl malou lahvičku.
„Tady máš lektvar, který ti umožní normálně kouzlit a nepřijde ti sova z ministerstva, Ha-Angele!“ podal lahvičku černovlasému chlapci, který ji s díky přijal a vypil.
„Jaks myslel tu dobrou zprávu?“ otázala se Alex svého otce a přitom sledovala, jak si Harry něco přivolává a pak vyhlíží dopis.
„Právě probíhá urputný boj v jedné vesničce u Londýna… tam je to pravé místo, kde může umřít Harry Potter! Sice tam není Voldemort, ale to je jedno!“ prozradil Arnold a sledoval, jak jeho nově nabytý příbuzný skáče skoro až do oblak… nemohl se dočkat, až z něj nebude Chlapec, který přežil.
„Tak pojď, Angele… jdeme zabít Harryho Pottera!“ podala Alex ruku Harrymu, který ji přijal a oba se přemístili mimo boj.
„Hele, tam je radnice! Její vrchol je nejvýše postavený bod v okolí, proto všechno uvidíme!“ ukázala Alex na kamennou budovu, vysokého stáří, do které vzápětí oba vešli.
„Asi se raději převléknu! Někdo by mohl trefit nesprávného Pottera!“ řekl Harry, když vystoupali na vrchol a mávl hůlkou a nezapomněl pronést zaklínadlo! Pak měl na sobě černý plášť, jako Smrtijedi.
„Můžeš jen doufat, že si tě nevšimne Řád! Duplo!“ vyřkla kouzlo Alex a před ní stála jedna postava v černé kápi a ta druhá na sobě měla Harryho oblečení.
„Jdi dolů a běž k bojišti, ale než tam přijdeš, tak tě nikdo nesmí vidět!“ poručila Harrymu (dvojník bude nyní Harry a skutečný Harry bude Angel) Alex.
„Do boje se moc nezapojuj… jen pokud to bude moc nutné, nebo tam dorazí Voldemort!“ dodal Angel.
„Další příkazy kdyžtak dostaneš! Jdi!“ dokončila to Alex a Harry odešel.
„Co teď?“ otázal se Angel své sestřenky.
„Počkáme, ale je to záležitost jen několika minut, než si ho všimnou a pokusí zabít!“
„Ale co když se ho budou snažit unést?“
„Tak mu musí někdo z nás pomoct! Hele, tohle je dobrej důvod, proč by měl Harry zemřít!“
„Cože?! Jakej?“
„No, že se postaví do cesty paprsku Avady, která bude mířit na někoho z jeho přátel.“
„Ale to může trvat hodně dlouho!“
„Ne, pokud tomu nenapomůžeme!“ zasmála se Alex a vydala se ven z radnice.
„Ty nejsi normální!“ prohlásil Angel, ale i přesto se za ní vydal a když vyšli ven, tak jen jako ve snu pozoroval boj.
Smrtijedi byli v jasné převaze a podařilo se jim už zabít hrozně moc Fénixů.
Jak si Angel všiml, tak právě sváděl souboj Remus Lupin s Luciusem Malfoyem.
Angel nezaváhal a zavolal k sobě Harryho.
„Jdi k Removi a pokud na něj Malfoy pošle kletbu smrti, tak jí skoč do cesty!“ nařídil Angel svému dvojníkovi, který se ihned rozeběhl k bojující dvojici, protože Malfoy začal používat kletby, které se nepromíjejí a bylo jen otázkou času, kdy použije kletbu smrti.
Chvíli se snažil vlkodlaka dostat na lopatky, ale pak jej to přestalo bavit a vyřkl dvě osudová slova: „Avada Kedavra!“ ale nečekal, že se černovlasý mladík vrhne letícímu paprsku do cesty a poté padne na zem a zůstane ležet.
„Néééééééééééééé!“ vykřikl Remus a klekl si k synovi svého mrtvého přítele. Než si vzpomněl, že je to jen jeho dvojník, tak všichni přestali bojovat a sledovali jeho smutnění.
„Odcházíme!“ zavelel Lucius Malfoy, který byl stále ještě mírně mimo z toho, že zabil Harryho Pottera.
„Co budeme dělat?!“ „Harry je mrtvý!“ „No a co?!“ „Jak no a co?! Naděje kouzelnického světa je MRTVÁ!“ Mrtvá, mrtvá, mrtvá rozléhalo se bojištěm, kde do toho zazníval i pláč Fénixů.
„Pojď, jdeme, musíme uspíšit tvůj výcvik… po tomhle budou Smrtijedi ještě agresivnější a prudší… asi budeme muset požádat Albuse o nějaké výhody v pohybu mimo školu!“ prohlásila Alex a táhla ztuhlého Angela pryč, aby se nenápadně přemístili.
„Jak to šlo?“ optala se jich Pam, když dorazili do jejich domu.
„Dobře… Harry umřel díky svému zachráncovskému komplexu, takže to nikomu nebude připadat divné!“ odvětila Alex a sedla si ke stolu, kde už bylo jídlo.
„Angele, Artie byl pro tvé věci u Dursleyových a nechal jim tam jenom kopie! Všechno máš tedy ve svém pokoji! Teď pojď, je čas na lektvar!“ řekl Arnold po večeři.
„Kam půjdeme?“ zajímal se Angel, když vystupovali nahoru po schodech.
„Do mé pracovny… ale čekám, že se to obejde bez jakýchkoli komplikací!“ odvětil Arnold a nahoře otevřel dubové dveře, za kterými se nacházela větší místnost s velkým psacím stolem, několika židlemi a menší knihovnou.
„Jdeme sem!“ prohlásil Arnie a vedl Angela ke druhým dveřím v místnosti, které vedly do pokoje, kde byla postel a vedle ní stolek s lektvary a kotlíkem, zatímco na druhé straně pokoje byla ohromná skříň s přísadami do lektvarů.
„Lehni si… raději si sundej oblečení, jinak je potrháš… sice stejně asi budeš potřebovat nové, ale to zatím nevím jistě. Zakryj se dekou a já ti přinesu lektvar!“ nařídil Arnie a Angel jej poslechl.
Když byl zakrytý a málem usínal, tak mu Arnie podal pohár plný jakéhosi lektvaru.
„Celá přeměna bude trvat nějakou tu dobu a asi bude i mírně bolestivá, Angele, takže se připrav! Všechno to vypij! Až bude po všem, tak se pořádně vyspi!“ doporučil strýc Angelovi a ten lektvar vypil.
Chutnal velice zvláštně… jakoby trpce a nepříjemně, ale přitom sladce a kysele! Jen co si chlapec uvědomil jeho chuť, tak upadl do stavu, který byl ne nepodobný komatu a strávil tak celé odpoledne, kdy se jeho tělo dosti bolestivě proměňovalo… nohy se prodloužily, narostly svaly, změnil se jeho obličej a také jeho oči… a nakonec toho všeho mu, velice bolestivě, vyrašila na zádech křídla… když se pak probudil a uvědomil si, že je jiný, tak se jen otočil a usnul… ani křídla mu ve spánku nevadila… nyní to byl Angel la Devil… Harry Potter se ztratil v nenávratnu.

4. Kapitola || 6. Kapitola

TaS-6.kapitola - Zbytek prázdninTaS-5.kapitola - Smrt Harryho PotteraTaS-4.kapitola - PravdaTaS-3.kapitolaTaS-2.kapitola... Úplně normální prázdniny a nová známostTaS-1.kapitola... vlastně prolog